Pohoda pro dva

Teplice nad Metují jsou velmi turisticky vytížené. Není se co divit, blízké Adršpašské a Teplické skály jsou velkým lákadlem. Cesta mě ale zavede na klidné místo a nový domek, který hledám zahlédnu ještě, než odbočím ze silnice. „Krásná, krásná…“ uvítá mě papoušek amazoňan společně se svou majitelkou ve světlé hale.

S paní Hankou sedíme na terase s výhledem do krajiny. Manželé dlouhé roky bydleli nedaleko ve zděném domě, který postupně upravovali. Nakonec se ale rozhodli, že potřebují změnu. Od města se jim podařilo odkoupit jeden ze stavebních pozemků, které byly v té době k mání. „Ten nejhorší – všichni nám říkali, že jsme blázni, že tady se stavět nedá,“ vzpomíná Hanka, protože pozemek je v prudkém svahu a v té době byl zarostlý nálety a stromy. Ale majitelům se líbil nejvíc – je na klidném místě mimo velmi vytížené turistické trasy a díky tomu, že je výše položený, je slunný a otevřený. Vyřízení stavebního povolení trvalo zhruba rok a pak už stavbě nic nebránilo.

Propracovat projekt se vyplatí

Když se manželé rozhodovali, jaký dům budou stavět, Hanka se inspirovala na internetu a v časopisech. Moc se jí líbí moderní stavby, ale řídila se hlavně citem. Hledala přesně takový domek, jaký sem sedne a našla ho v katalogu firmy Atrium, se kterou se nakonec manželé domluvili. Základy a dokončovací práce pak řešili subdodavatelsky.

Protože ale chtěli změnit vnitřní dispozice domku, strávili hodně času nad projektem. Hanka oceňuje ochotu a trpělivost projektanta, který plnil její přání. Třeba na větší a pohodlnější vstupní halu, byť na úkor velikosti ostatních místností, nebo technickou místnost, která standardně v těchto stavbách nebývá. Majitelé ale chtěli oddělit technické zázemí domu a ušetřit tak místo v koupelně, kde původně měl být bojler a pračka. Díky tomu se Hance splnil sen – má v koupelně velké okno, vanu i sprchový kout.

Museli také dopředu promyslet umístění krbu a pouzder posuvných dveří, aby vše fungovalo tak, jak má, a nic si nepřekáželo. Stejně tak bylo potřeba vybrat a doladit vzhled všech prvků. Nakonec se vše povedlo zrealizovat podle představ a před domem zbylo dokonce místo i na velkorysou terasu s bazénem, odkud je díky svahu vidět nejen na okolní zástavbu, ale i do krajiny, a majitelé tam rádi tráví svůj čas.

Terénní úpravy se prodražily

Nejvíce majitele při stavbě potrápily terénní úpravy, které byly nutné, aby se mohlo začít stavět. Museli nejdříve odstranit veškerý porost, a pak přišly na řadu zemní práce, protože pro stavbu potřebovali rovinu. Původně chtěli ke zpevnění svahu použít jiný materiál, ale narazili na regulace CHKO. Jelikož se pozemek nachází na hranici 1. a 2. zóny, museli použít gabiony naplněné pískovcem, který se v okolí těží a je zde původní. Díky tomu se stavební práce sice dost prodražily, ale vše se naštěstí stihlo včas.

Člověk ani neví, že staví

Stavba domku pak proběhla bez potíží v řádu měsíců. Komunikace se zaměstnanci firmy byla perfektní. Hanka s úsměvem vzpomíná, jak jí v dubnu zavolali, že je domek připravený a když jej přivezli, z legrace se domlouvala se stavbyvedoucím, že večer chce mít na stole klíče od nových dveří. Byla opravdu překvapená, když jí je ten samý den opravdu přivezli. I následné práce nikde nedrhly, a vše bylo překvapivě čisté. Obvykle, když se řekne stavba, tak si člověk představí cihly, maltu, prach a míchačku, guláš a kafe pro zedníky, ale u dřevostavby bylo všechno jinak – žádný prach a žádný nepořádek, žádné dlouhé stavění. Překvapilo ji také, jaké technologie se dnes pro stavbu používají a jak vlastně vypadá vrstvení stěn. Mnozí známí ji od dřevostavby odrazovali, kvůli předsudkům, které jsou stále ještě rozšířené. Hanka s manželem ale trvali na svém, a rozhodně nelitují.

Sehnat dobrého řemeslníka není snadné

U toho, do jaké míry má být domek dokončený, šli majitelé střední cestou (Atrium dodalo stavbu a rozvody, ale dokončovací práce už si zařizovali sami). Hrubá stavba tedy stála, ale aby se manželé mohli nastěhovat, bylo potřeba ještě zařídit dokončovací práce – sádrokartony, obklady, dlažby a vybavení domu. Sice znají dobrého řemeslníka ze sousedství, ale ten, jak to bývá poslední dobou časté, měl plno a nemohl domek dokončit v termínu. Pomohlo jim nakonec opět Atrium a doporučili jim řemeslníka ze Vsetína, ale protože mu mohli poskytnout ubytování, nebyla vzdálenost problém. Za měsíc a půl bylo hotovo, o zařízení včetně spotřebičů do kuchyně se postaralo truhlářství Uhlíř z Třebechovic pod Orebem a pak bylo vše připravené k stěhování. „Vyšlo to přesně,“ vzpomíná Hanka, „akorát jsme se zabalili a přijel kamión s novými majiteli našeho starého domu. Když jsme dorazili na místo, sedli jsme si na krabice a přemýšleli, jak vlastně došlo k tomu, že jsme teď tady.“ Ale oba si rychle zvykli a už z toho, jak Hanka o všem vypráví, je cítit, jak jsou v novém spokojení.

Úspory za topení jsou značné

Manželé se přestěhovali na podzim a čekala je tak hned první zima v dřevostavbě. Domek je vytápěný krbovou vložkou a elektrickým podlahovým topením. Není veliký a manželé využívají jen přízemí, podkroví je sice připravené na vestavbu, ale tu zatím neplánují. I tak ale byli oba překvapení, že celý prostor zvládli bez potíží vytopit krbem, podlahové topení skoro nemuseli zapínat. Oproti starému zděnému domu, kde se někdy i v létě muselo přitápět, hodně ušetřili za topení. Stejně tak si Hanka chválí i teplotní komfort v létě, kdy naopak zůstává uvnitř příjemný chládek. Dřevostavba je tedy nezklamala.

Ideální bydlení pro dva

V každém koutě domu je vidět, jak jsou jeho obyvatelé aktivní. V době, kdy už děti dospěly a žijí si vlastní životy, se mohou naplno věnovat tomu, co je baví, ať už je to sport, práce, nebo hudba. Jejich nové bydlení jim poskytuje příjemné zázemí pro vše, co mají rádi a potřebují.

I když je Hanka milovnice provensálského a skandinávského stylu, stálé zařízení, jako jsou vestavěné skříně nebo kuchyňská linka, si nechala vyrobit co nejjednodušší a minimalistické v neutrálních barvách. Ty pak doplňuje o kousky podle aktuální nálady, nebo takovými, ke kterým má osobní vztah. Ať už je to starý obraz krajiny ve vstupní hale, který patří k jejím vzpomínkám na dětství, nebo sbírka medailí za běh. O to, aby tu bylo dostatečně živo, se stará upovídaný papoušek. I když je zavřený v kleci v pracovně, je ho plný dům, protože má rád společnost a mazlení a nebojí se o ně dostatečně nahlas požádat. Někdy ho zaslechneme až ven, na terasu, kde sedíme a odkud nás nakonec vyhnal náhlý déšť. „Tuli, tuli…“ křikne na mě ještě naposledy neposedný opeřenec, než se s Hankou rozloučíme a ona zase může běžet za svými pracovními povinnostmi.

Článek vyšek v časopise Dřevo a stavby 5/23

Autor: Martina Máta Nosková

Foto: Martin Zeman

CHCI KATALOG ZDARMA