Lesní škola Remízek

Nevede sem žádná silnice, mezi poli se klikatí jen zpevněná cesta, kde se dvě auta vyhnou jen s velkou opatrností. Za chvíli se otevře pohled na střechy prvních chalup v údolí, které s přehledem spočítáte na prstech jedné ruky. Sem jedeme připravovat reportáž o školce, kterou postavila společnost ATRIUM. Že nejde o omyl, víme předem, protože školka má přívlastek lesní, a je tedy zřejmé, že o patrovou budovu vybavenou novodobými inteligentními systémy určitě nepůjde. O to ani v lesní školce vůbec nejde, jak se záhy dozvídáme od Anety Ira, která stojí v čele Lesní mateřské školky Remízek v Milčicích u Strakonic.

Základní filozofií lesních mateřských škol je bezprostřední kontakt s přírodou. Výuka probíhá venku za každého počasí, děti se učí všemi rovinami vnímání, prožívají rytmus změn ročních období a přírodních jevů, poznávají své tělesné hranice. Díky malému počtu dětí (například kapacita Remízku je 15 dětí na den) se můžou učitelé, respektive průvodci věnovat dětem individuálně a respektovat tak možnosti a rozvíjet schopnosti každého z nich.

Z města do přírody

Aneta Ira je původní profesí fyzioterapeutka, ale překvalifikovala se na učitelku mateřské školky. Díky rozšířenému vzdělání tak mohla poté, co se s manželem přestěhovala z města do Milčic, malé osady uprostřed přírody, začít rozvíjet svůj sen o lesní školce. A nakonec si ho i splnila: „Připadala nám trochu zcestná představa, že bychom měli vozit syna do školky do města, ze kterého jsme se odstěhovali. Tak jsme mu prostě založili školku tady.“

V roce 2014 vznikl Dětský klub Remízek, který o dva roky později splnil standardy kvality dané Asociací lesních mateřských škol. To bylo v době, kdy mezi Českými Budějovicemi a Plzní žádná lesní školka nebyla. Když se v tomtéž roce podařilo prosadit lesní školky jako státem uznávanou formu předškolního vzdělávání, stal se Remízek první lesní školkou v republice, která byla zapsána v Rejstříku škol a školských zařízení.

Z luk do údolí

Několik let měl Remízek skutečně jen remízek – kousek od spádové obce Kraselov, mezi poli a loukami, s nouzovým zázemím na obecním úřadě pro případ psího počasí. To označení je na místě, protože nízké teploty nebo sychravé počasí není pro venkovní výuku v lesní školce překážkou. Nicméně remízek přestal stačit kapacitně a ze strategických důvodů. A tak začala Aneta uvažovat i o přesunu: „Pozemek, kde dnes máme zázemí, se nám podařilo koupit vlastně náhodou. Je sice malinký, ale na skvělém místě – tady u křížku se děti dříve před společným odchodem do Remízku setkávaly, jsme na křížení několika cest, z nichž každá vede jiným směrem do okolí, dá se tu pohodlně zaparkovat.“ Když Ministerstvo pro místní rozvoj vypsalo dotační titul na infrastrukturu pro předškolní vzdělávání, bylo rozhodnutu – bude se stavět!

Z jurty do dřevostavby

Projekt na pravidelnou dvanáctiúhelníkovou stavbu s jedním plnohodnotným podlažím a otevřenou podestou těsně pod střechou vypracovala Pavla Poskočilová ze strakonické projektové kanceláře KOMPLET. Původně sice mělo jít o velmi jednoduchou stavbu, nicméně chybějící statut lesních školek v zákoně o požární ochraně si vynutil sofistikovanější řešení. Byla to trochu rána pod pás, protože dotační podpora byla vázána na termín dokončení stavby a hrozilo, že celý projekt padne. „Moc vděčná jsem firmě ATRIUM za to, že stavba proběhla rychle,“ vysvětluje Aneta Ira. „Jednání bylo velmi vstřícné a rychlé, všechno, co jsem si vysnila, se podařilo dodržet. Stačilo jen projekt překlopit do konstrukčního systému dřevostavby s difuzně otevřenou skladbou stěn, což zabralo pár týdnů, a mohlo se začít stavět.

Dřevostavba lesní školky Remízek má charakter nouzového přístřeší (i když velmi komfortního, jak Aneta Ira přiznává), proto nepřekvapí že využívá suché záchody a vodu z nádrží. Teplo zajišťují kachlová kamna postavená podle starých postupů. „Cirkulace tepla z kamen je úžasná, trochu jsme se báli, že v patře pod střechou bude horko a v přízemí zima, ale není to tak,“ pochvaluje si Aneta Ira. „Děti si ráno zatopí a odcházejí na celé dopoledne ven. Když se vrátí na oběd, kamna už krásně hřejí. Děti na nich rády polehávají a nahřívají se nebo si suší oblečení po venkovních aktivitách.“

Z interiéru na zahradu

Také na realizaci učebny v přírodním stylu se podařilo Remízku získat grant od Státního fondu životního prostředí. Pergola, jak Aneta stavbu označuje, je společným dílem tesařů, dětí a jejich rodičů a umožňuje dětem tvořit, učit se nebo i jíst venku za jakéhokoliv počasí. Také na úpravě okolí participovali rodiče dětí, které si dnes mohou užívat jedlou zahradu v přírodním stylu. Jablek či ořechů se tyto děti sice ještě nedočkají, ale uzobávají alespoň maliny, které vysadily letos na jaře.

Reportáž vyšla v časopise ATRIUM SPECIAL podzim 2020 ve spolupráci s časopisem DŘEVO&stavby

Více také na https://www.facebook.com/lmsremizek