Home Office par excellence

V posledních měsících si „home office“ vyzkoušeli mnozí z nás. Ale jsou i tací, kteří doma pracují nejen v době lockdownu, a na to je opravdu potřebný vhodný prostor. V rodině, která žije nedaleko Bratislavy, se k jeho hledání postavili vskutku kreativně.

Trochu jiný dům. Není to běžný malý rodinný dům, i když tak na první pohled vypadá. Jsou tu pracovny, které Bea a Dano nutně potřebovali. I když původně uvažovali o standardním řešení – přístavbě k jejich rodinnému domu, nakonec se rozhodli zařídit si pracoviště v novém samostatném domě. Proč? Když totiž odstranili plot, který je roky oddělovat od sousedního pozemku, uviděli to, co předtím neviděli a uvědomili si, že plánovanou přístavbou by si o nádherný výhled opět připravili.

Občas začnou věci do sebe zapadat jako dílky velké skládačky. Uděláte změnu plánu, o které jste původně ani neuvažovali, změní se okolnosti …. a nakonec všechno dopadne ještě lépe, než jste očekávali. Tak jako v případě této rodiny. Ale pojďme pěkně po pořádku.

Bea a Dano bydleli s dětmi v domě, ve kterém měli za „souseda“ přírodu, což bylo opravdu skvělé. I přesto, že občas pořádně zafoukalo, slyšeli za plotem nebezpečně praskat větvě anebo padat suchý strom, měli rádi tuto lesní džungli. Oba dva už roky využívali pro svou práci domácí kancelář, ačkoliv jejich dům nebyl malý. Když se jim narodilo dítě, začal být dům pro rodinu a firmu docela těsný. Na jejich pozemku místo pro přístavbu už nebylo. A Bea jednou v noci přišla na to, jak by se dal problém vyřešit – kdyby se jim podařilo koupit část sousední volné parcely, mohli by svoje bydlení rozšířit o další prostory, které potřebovali. Věřila, že jim při tom budou přát hvězdy. V tu noc totiž padaly perseidy. Ale tak jednoduché to zase nebylo. Jak se později ukázalo, podmínka majitele sousedního pozemku zněla, že musí koupit nejen celou stavební část parcely, ale spolu s ní i parcelu s lesem. A ta nebyla malá. Manželé byli postavení před jasné ultimátum – buď koupí všechno, nebo nic. Po dvou týdnech bezesných nocí se nakonec rozhodli. Půjdou do toho. Bylo totiž jasné, že zanedlouho by jejich sousedem už nebyla příroda, přišli by definitivně o šanci k nejen k přístavbě, ale také o možnost dostat se zkratkou do nedalekého lesa, kam roky chodili na procházky.

„Jednoduchý malý dům s dřevěnou fasádou perfektně zapadl do tohoto prostředí. Je decentní, neruší a vícero sousedů nám už řeklo, že se jim líbí. To nás velmi potěšilo, záleží nám na dobrých vztazích, které s nimi máme“, říká Bea, majitelka

Pozemek na přístavbu k domu teda měli (větší než potřebovali, než si kdy představovali), a tak oslovili architekty a začali plánovat. Když strhli plot, který je odděloval od sousední parcely, Bea si uvědomila, že nejdou správnou cestou. Uviděla totiž to, co do teď přes plot vidět nemohla – nádherný výhled, o který by plánovanou přístavbou přišli. A navíc, dům rozšířený o nové prostory by byl velmi veliký a příliš specifický, takže by se těžce přizpůsobil případným dalším změnám, které v životě rodiny přirozeně přicházejí. A tak byli opět na začátku. Stáli před otázkou, co s třiceti ary, které původně neplánovali vlastnit, a jak získat nové prostory, které potřebovali. Právě v tu dobu přišli na řešení, které se později ukázalo jako ideální pro všechny strany: současný dům přizpůsobí rodinnému bydlení se třemi dětmi a chybějící pracovní prostory si postaví zvlášť, v samostatném malém domu v nové části pozemku. A to tak, aby se dal nový pracovní prostor v případě potřeby změnit na samostatné bydlení – nebo už pro některé z dětí, či pro staré rodiče… Rodinný život bývá pestrý a všechno ukáže až čas.

Fasáda obložená dřevem byla od začátku přáním majitelů. „Když dům stojí u lesa, chtěli jsme, aby byl úplně jednoduchý a nebil tolik do očí. Aby ladil s přírodou a zapadl sem,“ říká Bea. Obklad ze sibiřské borovice je upevněný tak, aby byla fasáda provětrávaná, to prospívá dřevu a difuzně otevřené konstrukci stěn pod ním.

„Měli jsme konečně přesnou představu o tom, co potřebujeme a jak by měl nový dům vypadat. Otázkou bylo, jak ho postavit,“ vzpomíná Bea. Tehdy jim zahrála do karet náhoda – konal se totiž stavební veletrh, kde Bea s Danem natrefili na firmu, které nabízela realizaci montovaných dřevostaveb na míru. Přesně to potřebovali. „Mluvili jsme s paní architektkou Kutišovou a měli jsme pocit, že to, co nám ukazuje, má smysl. A za několik dní začala naše spolupráce. Montovaná dřevostavba byl pro nás výborným řešením. Přestože po čtyřech letech, co jsme vlastnili krásný pozemek a stále jsme hledali optimální řešení, jsme si už chtěli svůj sen splnit, co nejdříve,“ vysvětluje Bea.

Blízký les a soukromí velkého pozemku poskytovaly skvělou možnost otevřít interiér – každá místnost má velkou prosklenou stěnu, které umožňuje vyjít ven na terasu a nabízí krásný výhled na zeleň, byl by hřích to nevyužít.

A tak se práce na realizaci dvou prostorných pracoven a vysněného domácího „fitka“ pro paní domu rozběhly na plné obrátky. Jednoduchý dům podle představ manželů navrhla architektka Eva Kutišová, a než firma začala s výrobou panelů na dřevostavbu, doladili všechny potřebné interiérové detaily architekti ze STUDIOe. Během léta firma realizovala základovou desku a na podzim se mohlo začít s montáží vrchní stavby. Nízké teploty a první vlna pandemie zpomalily práce v interiéru, v květnu byl dům hotový do posledního detailu. A k úplné spokojenosti majitelů. „Je tu takový genius loci, že se nám tu velmi dobře pracuje, ale nejen to. Manžel sem rád chodí také relaxovat,“ přiznává Bea, které byla duší a hnacím motorem celé změny. „To je nejlepší řešení, jaké jsme si jen mohli přát.“

NÁVRH: Ing. arch. Eva Kutišová

TEXT: Erika Kuhnová FOTO: Miro Pochyba

článek vyšel v časopise Môj dom 03/2021, video youtube