Dali na doporučení a zvolili dřevostavbu místo cihly.

Dali na doporučení a zvolili dřevostavbu místo cihly. Dnes Jaroslav s Petrem hodnotí své rozhodnutí.

„Přiznám se, měl jsem docela obavy – nemám moc rád myši a pořád jsem si říkal, že když je to dřevostavba, ta myš se prokouše dovnitř,“ vypráví pan Jaroslav a s úsměvem vzpomíná na dobu, kdy s partnerem Petrem stavěli svůj vysněný dům. Mýty o dřevostavbách však nebyly jedinou překážkou, se kterou se sympatický pár setkal. Museli odejít z bytu, proto byli nuceni postavit dům velice rychle. Štěstí jim ze začátku příliš nehrálo do karet. Setkali se s nečekanými platbami na stavebním úřadě v řádech několika desítek tisíc korun i s nespolehlivými subdodavateli, jelikož si majitelé dokončovali dům sami. Nakonec se jim však i přes to všechno podařilo dřevostavbu postavit a my jsme měli to potěšení je navštívit.

Nenechte si ujít:

Naskočili jsme do auta a zamířili směrem na Prahu. V menší vesnici mezi Kamenicí a Hradištkem nás už vítal usměvavý pár, který ve stylové dřevostavbě spokojeně žije už 7 let. V rozhovoru nám nad šálkem kávy prozradili, proč se obávali výstavby domu a jak pana Jaroslava pohltily mýty o dřevostavbách. Čím to, že nakonec změnil názor? Jaké problémy nastaly se stavebním povolením, kvůli kterým museli zaplatit 90 000 Kč? Proč vůbec spěchali a tlačili na stavbu domu? Podle čeho vybírali stavební firmu a jak spolupráci hodnotí dnes? Proč zamítli tepelné čerpadlo a vsadili raději na elektrokotel? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v rozhovoru níže. Přejeme příjemné počteníčko, jdeme na to.

Jak jste vůbec došli k tomu, že budete stavět dům? Jak začal celý váš příběh?

Jaroslav: S Petrem jsme se seznámili, když jsme byli poměrně mladí, bylo nám 21 let. Velmi brzo jsme si řekli, že spolu chceme žít, a šli jsme do podnájmu. Bydleli jsme v centru Prahy, bylo to tam hodně rušné. Pak přišla nabídka, že bychom se mohli přestěhovat do bytu v malé obci u Liberce, kde Petr v dětství pobýval, a tak věděl, že je to hezká a klidná lokalita v přírodě. Tak jsme si ho koupili a společně jsme tam bydleli asi 13 let.

Petr: Ale po čase jsme zjistili, že soužití s místními obyvateli není to pravé ořechové.

Jaroslav: Já mám rodinu na Moravě a pořád k nám jezdila návštěvy. Byt jsme měli 2+kk s předzahrádkou a s návštěvami to bylo nekomfortní. Tak jsme si řekli, že bychom mohli jít do něčeho většího, a oba jsme chtěli něco s větší zahradou. Petr potom začal hledat pozemky a společně jsme je začali objíždět.

Alespoň vás sousedé utvrdili v tom, že pro vás bude lepší žít v domě. Jaké jste s nimi měli trable?

Petr: Byly tam trable, které se týkaly fondů, pokud si to dobře pamatuji. Člověk měl svůj byt, ale pořád musel řešit problémy ostatních, protože oni neplatili a my jsme se na ně museli skládat... Bylo to společenství vlastníků jednotek.

A proč jste se rozhodli právě pro dřevostavbu, proč ne zděný dům?

Petr: Nejsem z těch, co jsou proti zděnému domu, a ani jsem od dřevostavby nečekal, že by měla fungovat jinak než klasický dům.

Jaroslav: Když jsme před sedmi lety stavěli, málokdo se rozhodoval pro dřevostavbu, dneska je to skoro každý.

Petr: V té době byli všichni hodně „konzervy“, co se týká staveb. Všichni řešili, že dřevostavba nevydrží ani 50 let a podobně. Jak dlouho v tom domě bude vlastně člověk žít? Upřímně, na co potřebuji stavět dům, který vydrží 200 let, hlavně, ať si v něm hezky odžijeme ten náš život. Samotný systém se mi líbil a nespatřoval jsem tehdy žádná negativa.

Jaroslav: Ba naopak, až tady nebudeme a někdo to zdědí, bude mít nádhernou příležitost postavit si tady, co bude chtít. Ale po babičkách a prababičkách ty těžké, mokré, vícegenerační domy – těch se zbavit, to je složitější. Takže to, že dřevostavba rychle zmizí, vnímám jako velké plus.

Petr: A mně se na tom navíc líbila i ta rychlost realizace.

Jaroslav: Já se zase přiznám, měl jsem malé obavy – nemám moc rád myši a pořád jsem si říkal, že když je to dřevostavba, ta myš se prokouše dovnitř. Ale pamatuji si, že když jsme byli na prohlídce vzorového domu v Průhonicích, obchodní zástupkyně mi tam tu myšlenku vyvrátila, že se to nestává a stát ani nemůže.

Tohle je jeden z největších mýtů o dřevostavbách. Hlodavci, lehká konstrukce, hořlavý materiál... Mohla bych pokračovat dál

Petr: Ano, přesně jak říkáte. A tohle všechno nám vyvrátili, a tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.

Jaroslav: Díky tomu vzorovému domu jsem si i uvědomil, že dřevostavba není jen srub nebo viditelné dřevo, jak jsem si to původně představoval. Ale že je to normální dům jako každý jiný a na první pohled to nejde poznat.

Říkali jste, že tady bydlíte už sedm let? Jsou tu sousedské vztahy lepší?

Petr: Ano, sedm let. A máme super sousedy.

Jaroslav: Jak je to menší obec, kde je méně lidí na jednom místě, tak je to více komorní a je to super. Paní sousedka nám peče buchty, všichni se známe, někdo něco vypěstuje a dá sousedovi, hlídáme si domy, zalíváme kytky – ideální stav. Tak trošku mi to připomíná Moravu.

Byly tu nějaké obecní regulativy?

Petr: Byla předepsaná vzdálenost od uliční čáry dva metry, potom taky sklon a tvar střechy – měla být sedlová. Ale vzhledem k tomu, že jsme věděli, jaký chceme dům, tak nebyl problém. Chtěli jsme obdélník se sedlovou střechou.

A co stavební povolení? Vyřizovali jste si ho sami?

Petr: Ano. Obíhal jsem všechny úřady, sbíral všechny papíry.

To máte dobrou trpělivost i kuráž...

Jaroslav: My jsme totiž nevěděli, do čeho jdeme.

Petr: Když člověk do něčeho zapadne, tak už to pak jde. Takže jsme se vždycky s novým papírem, který jsme dostali na úřadě, hodinu hroutili a pak jsme se nakopli a šli zase dál.

Vyskytly se se stavebním povolením nějaké překážky?

Petr: Vyskytly, ale všechny jsme řešili hned. Byli jsme ještě poslední, kteří museli platit poplatek za vyjmutí pozemku z půdního fondu. Dva měsíce nato ten zákon zrušili.

Takže jste platili poplatek za vyjmutí pozemku z půdního fondu?

Petr: Ano. Tam bylo území k zastavění a území zastavěné. Kdybychom byli v zastavěném, tak platíme asi 1 000 Kč. Protože ale náš pozemek byl v území k zastavění a byly tam koeficienty ochranných pásem, platili jsme tenkrát asi 90 000 Kč. Na odboru životního prostředí nám říkali, ať počkáme, ale my jsme neměli prostor na čekání.

Nabízela vám stavební firma kompletní inženýring?

Jaroslav: Ano, firma nám to nabízela, ale v té době jsme byli mladší, řešili jsme každou korunu.

Petr: Já s administrativou moc problém nemám, tak jsem si na to troufl.

Přejděme k samotnému domu. Jak probíhala výstavba v časovém horizontu?

Petr: Na podzim jsme oslovili stavební firmu, ta nám v prosinci udělala projekt, my jsme ho v lednu odnesli na stavební úřad a myslím si, že 5. května jsme začali kopat základovou desku a 30. srpna jsme se sem stěhovali. Byt, ve kterém jsme bydleli, se prodal a z toho jsme financovali dům. My jsme ho vlastně prodali i se sebou, což znamená, že jsme s kupujícím uzavřeli nájemní smlouvu, že tam ještě půl roku budeme bydlet. Takže jsme se vlastně prodali a byli nuceni stavbu hnát co nejrychleji dopředu, abychom mohli bydlet, a povedlo se to.

S jakou firmou jste se rozhodli stavět a proč právě s ní?

Jaroslav: Oslovili jsme tři stavební společnosti, které staví dřevostavby. Nakonec jsme vybrali firmu ATRIUM, protože staví podle nás nejkvalitněji. Ale hlavní důvod, proč jsme se pro tuto firmu rozhodli, byla obchodní zástupkyně. Ta se nám tak nádherně věnovala, strávila s námi tolik času, byť s námi neměla ani podepsanou smlouvu. Opravdu byla velmi přesvědčivá.

Petr: Mně se líbila i ta technologie, kterou domy staví. V té době to ještě nebylo úplně zvykem – smontovat panely v suché hale pod střechou a pak jen přivézt panely na místo, kde se stavba poskládá.

Takže máte panelovou konstrukci? Byli jste se podívat i ve výrobní hale?

Jaroslav: Ano a ano. Bylo to kouzelné, protože jsme přišli do haly, kde nás celým procesem provedl hlavní technolog. Obchodní zástupkyně nám řekla, že když budeme podepisovat smlouvu, můžeme ji samozřejmě podepsat v Praze, ale majitel společnosti si velmi rád potřese rukou s tím, s kým staví, že to má taky jako srdcovku a že by byl rád, kdybychom přijeli do Horažďovic. Takže nás provedli halou a bylo to moc milé, potřásli jsme si rukou s panem ředitelem, který společnost založil, kouknul se na náš projekt, zajímal se, co stavíme. Dal nám med od svých vlastních včel, jako základový kámen nám dal kus dřeva, ať neodjíždíme s prázdnou. Milé to bylo.

Petr: I později, kdykoli jsme něco potřebovali vyřešit nebo změnit, nebyl problém zavolat, všechno se vyřešilo. Neměli jsme s nimi sebemenší problém.

Tak to jste měli opravdu štěstí na dobrý tým. A základovou desku jste si realizovali svépomocí?

Petr: Základovou desku nám dělala jiná firma, na tu jsme si sami netroufli.

Jaroslav: Lidé z firmy nám sami od sebe řekli, a to mi od nich přišlo hodně férové: „My stavíme domy, živíme se výstavbou domů. Jsme schopni obstarat i základovou desku, ale musíte myslet na to, že zprostředkování vás vyjde třeba o 150 000 Kč dráž.“ Proto jsme si řekli, že si to dokážeme „ošéfovat“ vlastní cestou a od nich jsme si objednali jen dům.

 Půdorys dřevostavby 4+kk

Dům byl typový nebo individuální?

Petr: Měli ho v katalogu a my jsme si ho jen upravili.

Jaké změny jste dělali v projektu typového domu?

Petr: Oproti typovému domu jsme nechtěli přesah střechy a dům jsme prodloužili o půl metru. Interiér jsme podle situace ladili prostřednictvím příček.

Jaroslav: Ale dnes bychom to prodloužili o celý ten metr.

Petr: Třeba technická místnost by mohla být ještě o jeden metr větší, což by se sem v pohodě vešlo.

Jaroslav: A šatna mohla být větší. Člověk na to přijde, až když tu žije.

Informace o domu:

Dispozice: 4+kk

CHCI UPRAVIT DISPOZICI     CHCI VÍCE INFORMACÍ