Cesta k ATRIU byla přes skvělé reference

„Narodila jsem se kousek od místa, kde jsme si postavili dům ATRIUM. Jako dítě jsem denně dojížděla do školy a řekla jsem si, že takhle daleko od Prahy nikdy bydlet nebudu a už se sem nevrátím,“ vypráví na úvod s úsměvem paní Monika.

Když se vdala, našli si s manželem krásný třípokojový byt v Praze a žilo se jim moc hezky. Poté, kdy jejich dcery odrostly z dětských let, chtěly mít každá svůj pokoj. Paní Monika s manželem uvažovali o tom, že by jim přenechali ložnici a tu by si udělali z obýváku, ale byla by to každodenní improvizace a do toho se jim nechtělo. Rozhodli se tedy pro větší byt.

Zjistili však, že kdyby v podobné lokalitě Prahy chtěli místo třípokojového bytu čtyřpokojový, rozdíl v ceně by byl sedm a půl milionů, a to se jim zdálo být přehnané. Mezitím se shodou okolností seznámili s klienty ATRIA, kteří bydlí v krásné dřevostavbě za Prahou a celý jejich dům nevyšel dráž, než by stál uvažovaný jeden pokoj. Slovo dalo slovo a když přibyla další výborná reference na firmu ATRIUM od kadeřníka sestry paní Moniky, bylo rozhodnuto. Manželé navštívili vzorový dům v Průhonicích a s Ing. Arch. Janem Alexem Řezáčem začali ladit specifikace domu. Vhodný pozemek našli právě nedaleko domu rodičů paní Moniky, takže její předsevzetí zůstat v Praze se nakonec neuskutečnilo.

Jasná vize nového domova

Paní Monika měla jasnou představu o tom, jak by měl dům vypadat a zvolila cestu realizace individuální dřevostavby. S odbornou průpravou jí pomáhal jeden známý architekt, aby věděla, co je a co není případně možné a smysluplné. „Základem nového domu byly právě pokoje pro dcery, potřebovala jsem, aby byly stejně velké a neměly okna orientovaná na terasu, abychom je při případném večerním posezení s návštěvou nerušili. Dále jsem chtěla mít kuchyň propojenou s jídelnou a s terasou a tyto prostory mít zvlášť ve společenské zóně. Ložnici a dětské pokoje máme situované do klidové zóny,“ popisuje svoje představy paní Monika. V domě má ještě prostornou pracovnu, která slouží zároveň jako pokoj pro hosty, dále je zde velká koupelna se záchodem a sprchovým koutem, další koupelna s WC je u ložnice a naproti vstupu do obýváku je záchod pro hosty.

Velká technická místnost slouží jako prádelna a sušárna, je zde boiler, dále zařízení a baterie pro fotovoltaiku. Neobvykle je řešen vstup, kdy vlevo jsou vchodové dveře do domu a vpravo do garáže. Toto řešení umožňuje přejít z garáže do domu suchou nohou, aniž by byl dům propojený s dveřmi přímo do garáže.  Dům má elektrické podlahové topení a boiler na teplou vodu, oboje ohřívá fotovoltaika.  Obytnou a klidovou část propojují dvě na sebe navazující chodby, které jsou díky oknům velmi světlé a působí prostorným dojmem.    

Umění stát si na svém

„Ohledně chodby jsme měli s panem architektem Řezáčem trochu spory. Navrhoval místo chodby zvětšit obývací pokoj, který by byl průchozí do klidové zóny. Tohle řešení se nám však nelíbilo a trvali jsme na chodbě i za cenu menšího obýváku. Ale i tak je dost velký,“ pochvaluje si paní Monika a dodává, že je ráda, že se nenechala přemluvit, ale stála si za svým.  

Zajímavě jsou řešené dveře z chodby do zahrady, které mají otvor pro pejska, aby mohl kdykoliv ven. Dvířka reagují na čip zvířete a nikdo jiný se otvorem ven ani dovnitř nedostane.

Férový přístup potěšil

„Začali jsme stavět v takzvané kovidové době a během ní došlo k razantnímu zdražení materiálů. Měli jsme samozřejmě obavy, aby se nám realizace domu příliš neprodražila, ale byli jsme mile překvapeni, že navýšení ceny vlivem zdražení bylo přiměřené a bylo pro nás akceptovatelné,“ zdůrazňuje paní Monika. Během realizace domu se také stalo, že onemocněl stavbyvedoucí a stavbu přebíral nový stavbyvedoucí, ale i to mělo nakonec hladký průběh a stavba se příliš nezdržela.

Kdyby měli manželé k něčemu nějaké výhrady, tak by to byla různá výška výstupu na terasu u portálových a běžných dveří. Portálové dveře jsou zapouštěné níže a umožňují bezbariérový vstup, zatímco klasické dveře mají vyšší práh, a tak museli na terase přidělat do jednotlivých pokojů schůdek.

Jinak ale k bydlení nemají žádné výhrady, v domě se jim žije krásně, milují topení v krbu, mají prostornou zahradu prostoupenou podzemními nádržemi na dešťovou vodu a svého rozhodnutí stavět s ATRIEM nelitují. Zároveň mají blízko k Moniky rodičům, a přesto, že to nevypadalo, že se do rodného kraje vrátí, tak je nakonec ráda. Dcery mají možnost zůstávat v případě potřeby v původním pražském bytě, takže nemusejí dojíždět úplně každý den.

Manželé byli ochotní zpřístupnit dům před předáním k návštěvě dalším zájemcům o dřevostavby, takže se zde před rokem a půl konal Den otevřených dveří. Pro srovnání přinášíme několik fotografií, jak to v jejich domě vypadalo tehdy a dnes.

Renáta Kiara Vargová, ATRIUM