Ing. arch. Jan Alex Řezáč
nar. 1978 Strakonice
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde diplomoval u prof. Jana Bočana, absolvoval roční stáž na RWTH Aachen u prof. Mirko Bauma. V rámci doktoranského studia u prof. Ivana Kroupy se zúčastnil urbanistických workshopů na UNAL Bogotá (Kolumbie) a UFRGS Porto Alegre (Brazílie). Bývalý redaktor rubriky "Mladá architektura" v časopise Dům a zahrada, organizátor Dne architektury ve Strakonicích. V roce 2007 založil architektonické studio Modulora se sídlem v Praze.
Jaké byly Vaše začátky s architekturou?
Úplné architektonické začátky a první realizace vznikaly v mém raném dětství. Stavby z kostek, hrady z písku nebo domy z plastelíny, byla to pomíjivá architektura. Na tu opravdovou jsem si musel ještě počkat. Nejprve jsem studoval Stavební průmyslovku ve Volyni, která mě směrovala k technice. Poté jsem pokračoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na německé Univerzitě RWTH v Aachenu. Právě roční zahraniční stáž a profesor Mirko Baum mě zásadně ovlivnil v další tvorbě a způsobu myšlení.
Jakým způsobem jste začal spolupracovat s Atriem?
Pocházím se Strakonic, města nedaleko Horažďovic. Dalším pojítkem byla Stavební průmyslovka ve Volyni, kde několik jejich absolventů nalezlo uplatnění právě v Atriu. Před deseti roky mě oslovil pan Vlastimil Makovec, dnes jednatel společnosti, s nabídkou, zda-li bych nevypracoval architektonickou studii atypického domu na pozemek v okolí Karlových Varů. Studie se povedla, klienti byli s výsledkem vzájemné spolupráce spokojeni. Bohužel časem od záměru stavby domu odpustili. I tak mě projekt obohatil a poprvé jsem pronikl do technologie montovaných dřevostaveb.
Jaký objekt byl Váš první?
Jak už to v architektuře bývá, vzniká řada studií, ale realizuje se pouze malá část. Zbytek patří do „šuplíku“. Pro řadu architektů to může být flustrující. Na můj první projekt si pamatuji velmi dobře. Mladí manželé zakoupili krásný pozemek mimo zástavbu nedaleko Dobříše. Na prvním setkání mi sdělili svoji představu a ukázali dům „alpského stylu“ s vyřezávanými balkóny. Zhrozil jsem se, že tak mladý pár myslí konzervativně a na hraně kýče. Zároveň jsem přemýšlel, zda-li tuto zakázku odmítnout. Věděl jsem, že to bude složité ale i tak jsem se rozhodl, že jim pomohu a po zhruba deseti společných setkání, jsme dospěli do finále. Dům odpovídal jejich požadavkům a i jeho architektonické řešení a forma krásně zapadala do české krajiny. Kromě návrhu domu jsme společně řešili i uspořádání zahrady, kterou pak realizovala zahradnická firma z jižních Čech.
Jakou zakázku jste dělal nejraději? A proč
Můj nejoblíbenější projekt vznikl pro německého klienta v obci Ošelín, nacházející se mezi Stříbrem a Tachovem. Krásná krajina o malé hustotě má kouzlo, jako by se tam zastavil čas. V počátku mě investor požádal, abych mu pomohl najít starou nemovitost, kterou by poté zrekonstruoval. Objevili jsme tak opuštěný statek, který byl od druhé světové války neobydlený. Nacházeli jsme tam artefakty z války, noviny, texty atd. Genius loci byl nepopsatelný. Celý záměr projektu vycházel z kontrastu tradiční architektury se sedlovou střechou a kubickou hmotou novostavby. V první etapě výstavby vznikla podlažní montovaná dřevostavba o dvou identických apartmánech nad sebou a k ní přízemní krytý vjezd s finskou saunou. Za tento projekt jsem obdržel nejvyšší možné ocenění, a to Národní cenu za architekturu Grand Prix architektů 2014.
Z čeho vycházíte při navrhování rodinného domu?
Návrh domu je složitý tvůrčí proces, kdy výsledek musí splňovat požadavky investora a zároveň regulativy v území a celou řadu technických norem a vyhlášek. Pro mě osobně je na celém projektu nejdůležitější zadání investora, stavební pozemek a kontext místa. Genius loci je pro mě něco neopakovatelného, energie místa, která nejde koupit, jako například vzrostlé stromy, průhled na dominantu v okolí nějaký vrch nebo věž kostela. Baví mě dům vizuálně spojovat s těmito dominantami. Bohužel v satelitech nic podobného nenalezneme, tam se domy chovají přesně naopak a uzavírají se vůči svému okolí.
Osoba klienta má pro mě zásadní význam. Kromě jeho zadání se ho snažím co nejvíce poznat, zjistit co má rád, čím se odlišuje, jaké má nároky, co dělá ve volném čase apod. Zpravidla mu v počátku zašlu dotazník koncipovaný jenom pro něj. Každý klient je jiný, má jiné nároky a požadavky na prostor, a proto jsou mé domy odlišné, originální.
Nejvyšším oceněním pro architekta je spokojenost klienta, která přechází až v přátelství. „Pane architekte, navrhl jsem mi dům, kde se cítím hezky a nic bych neměnil“.
Jakých chyb se dopouští nejčastěji klienti?
Popsal bych dvě nejčastější pochybení ze strany klientů, stavebníků. První je rozpočet stavby. Každý klient disponuje určitými finančními prostředky, které předurčují velikost domu jeho užitnou plochu. Tato informace o rozpočtu stavby je pro architekta zásadní a musí se jí dozvědět hned na začátku. Třeba představme si situaci, kdy klient sdělí architektovi, že má na dům 3 mil Kč. Ptám se, co je to za částku a zpravidla dostávám odpověď no přeci za dům, ale ve skutečnosti to tak není. Z této částky se odečtou ceny za další stavby jako oplocení pozemku, zpevněné plochy na pozemku, garáž nebo pergola, posudky k projektu, studie a práce architekta. Zbytek pak představuje skutečný rozpočet na dům.
Druhým pochybením je způsob zastavění a využití pozemku jako celku. Správné umístění domu na pozemku je základ pro kvalitní bydlení. Ale to není vše. Z vlastní zkušenosti klientům radím, ať si nadefinují všechno, co by jednou na zahradě chtěli mít, garáž, pískoviště pro děti, bazén, pergolu s grilem, skleník, sauna objekt a mohl bych pokračovat dál. A architekt je tady od toho, aby vytvořil plán s umístění jednotlivých prvků a objektů. Pokud to proběhne naopak je to špatně.
Na co si mají zájemci o stavbu domu dát pozor?
Základem úspěchu je koupě dobrého pozemku. S dobrých příjezdem, orientací ke světovým stranám, bez někdy nesmyslných regulativů a ochranných pásem a ideálně s dobrými sousedy. Opravdu se vyplatí jej nechat před koupí posoudit ideálně od architekta. Sám tuto službu svým klientům nabízím. A dále zjistit co nejvíce informací o kupovaném pozemku na příslušném stavebním úřadě, u správců inženýrských sítí apod. Z těchto informací vyplynou regulativy na výstavby mající vliv i na architekturu domu.
Za další a úplně nejzásadnější v celém projektu je výběr architekta, ne projektanta. Jeho kvalitu si ověříte na základě referencí, doporučení od přátel, nebo prezentace v odborných časopisech či publikacích. První dojem při prvním setkání je pro obě strany nejdůležitější. Spolupráce architekta s klientem je několikaměsíční tvůrčí proces se vzájemným dialogem. Vyvrcholí v individuální architektonický návrh, studii, splňující potřeby a požadavky daného klienta, zkrátka neopakovatelný dům šitý na míru.
A v neposlední řadě výběr kvalitní firmy s historií a garancí. Nezáleží pouze na kvalitní skladbě konstrukcí domu, ale i na precizní montáži. Firma ATRIUM pro mě tato kritéria splňuje, a proto s ní velmi rád spolupracuji.
Liší se navrhování domu pro mladé lidi nebo naopak pro starší páry?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Setkávám se s různorodými klienty, kteří za svůj život vyzkoušeli různé typy bydlení od luxusních bytů v centru Prahy, v panelácích na okraji měst nebo ve stoletých domech na venkově. Mladí klienti řeší bydlení s výhledem pár let dopředu, kdežto ti starší myslí na blížící se stáří a vybírají si přízemní bezbariérové domy o menší podlahové ploše. Takže typologie domu je rozdílná, mladá rodina velmi často požaduje patrový dům. A co se týká použití materiálů v exteriéru i v interiéru vnímám zde též odlišnosti. Starší klienty jsou více konzervativní a chtějí ověřené materiály, menší okna s parapety atd. Mladí klienti se zase nebojí experimentovat, místo keramického obkladu do koupelny se jim líbí hydroizolační stěrka, na podlahu třeba litý polyuretan nebo přírodní kaučuk, mají rádi též velkoformátová okna a sklo obecně.
Jaký je vývojový trend v současné architektuře? Co postrádáte u českých dřevostaveb?
Sleduji zahraniční scénu a realizace z Alp, ze severní Evropy, a při porovnání s naší produkcí mě napadá myšlenka, proč to u nás nejde také. V České republicejsou asi dvě architektonické kanceláře, které se specializují na dřevostavby a jejich realizace jsou srovnatelné se zahraničím, kde se dřevo uplatňuje nejenom v konstrukci domu, ale i na fasádě, v interiéru, na podlaze, stěnách i stropech. Náš „standart“ jsou bílé stěny, na podlaze lamino nebo vinyl. Je to smutná realita, ale většina českých dřevostaveb v interiéru dřevem nevoní.
O jakém projektu sníte nebo jaký projekt byste chtěl navrhnout?
Podílel jsem se na desítkách projektů rodinných domů, ale láká mě větší měřítko třeba bytový dům, mateřská školka, domov pro seniory nebo nějaká občanská vybavenost jako obchod, obecní úřad, knihovna. Možná se mi to v blízké době splní, měl bych navrhovat apartmánový dům do Krušných Hor.
Děkuju za rozhovor!
Věra Doubková