Balzám na duši v odstínech kávy

Oba dva jsme byli před stavbou laici bez zkušeností, ale přesto jsme chtěli mít vše k obrazu svému, takže i když jsme si na pomoc přizvali projektanta, designérku a zahradního architekta, v období příprav jsme výběrem strávili hodně času. Zpětně je ale jasné, že pomoc odborníků je nedocenitelná a každá jejich rada nám hodně času i nákladů pomohla ušetřit.

Dům navrhl náš rodinný přítel František. Když viděl pozemek ve tvaru dvojitého lichoběžníku, se sklonem do dvou směrů, stávající tvar domu ho napadl jako první, říkáme tomu „rohlík.“ Dům sem perfektně zapadl, kraje pozemku lícují s hranami domu, takže prostor působí velmi organicky a čistě.

Cesta k barevné harmonii

Věděli jsme, že chceme dům, který nebude podléhat módním vlnám. V jednoduchosti je krása. Zvolili jsme přírodní barvy a materiály, včetně břidlicového obkladu na jinak světle šedé fasádě, kontrastní tmavou střechu i okna a kvůli souladu s okolní přírodou kaštanově hnědou barvu dřeva. Věděli jsme, že v exteriéru bude dost pohledových dřevěných prvků, takže bylo jasné, že ve stejném designu musí být i plot. Ostatní se odvíjelo postupně.

Designérka Blanka Běhounková navrhla místo černé střechy jemnější antracitovou, s ní jsme sladili i barvu plastových oken – o dřevěných nás nikdo nepřesvědčil, že by byla lepší.

Barvy exteriéru by se měly odrážet v interiéru, takže i uvnitř jsme volili přírodní barvy v tlumenějších odstínech, jen tu a tam doplněné kontrastujícím prvkem. V interiéru jsme začali kuchyní, která je v obývacím prostoru dominantní – jakmile jsme se shodli na barvě cappuccino, světlé podlahy už byly jasnou volbou. V celém domě kromě ložnic je podlaha jednotná. Chtěli jsme vinyl – nezničitelnou, krásnou krytinu z jednotlivých kazet, které je možné v případě potřeby snadno vyměnit. Jen před sedačkou v obýváku je část dřevěné podlahy, opět tón v tónu.

Co se týče vybavení, postupně jsme řešili místnost po místnosti tak, aby všechno do sebe zapadalo. Občas nás přepadaly pochybnosti, ale vždy se ukázalo, že díky 3D modelu, ve kterém jsme měli možnost si prohlédnout jednotlivé zařizovací předměty v kontextu celého interiéru, spolu všechno ladí.

Promyšlené pohodlí

Co se týče dispozice, chtěli jsme, aby odpovídala našemu životnímu stylu. Obývací pokoj v jednom otevřeném prostoru s  kuchyní a jídelnou jsme zvolili proto, aby Kamila nebyla zavřená v kuchyni. Trvali jsme na velkém jídelním stole, sami jsme si ho navrhli a konstrukci nechali vyrobit ve vlastní továrně na zpracování tenkých plechů. Ale dnes je stejně hlavní komunikační zónou barové sezení na pomezí obývacího pokoje a kuchyně – snídaně, svačiny a někdy i večeře se odehrávají právě tady.

Důležité pro nás bylo propojení vnitřního obývacího prostoru s terasou s vyhřívaným bazénem. Celý den je kam si sednout do stínu. Na pomoc jsme si při plánování vzali program, který umožňuje nasimulovat, kam svítí slunce v průběhu celého roku, v kteroukoli denní dobu. Posuvná francouzská okna na terasu máme otevřená prakticky stále, což bylo i jedním z důvodů, proč jsme stavěli dům v nízkoenergetickém a nikoli pasivním standardu. Druhým důvodem bylo to, že jsme měli důvěru ve stavební konstrukci, která pro nás i v „jen“ nízkoenergetickém provedení funguje výborně.

Jednou z výhod našeho rohového pozemku je to, že z každého místa máme výhled na hory a do zeleně a nechtěli jsme si ho kazit záclonami ani závěsy. Okenní tabule mají antireflexní úpravu, takže světlo i teplo se odráží a interiér se nepřehřívá. Když zasvítí sluníčko, skla se zatmí a dovnitř není skoro vidět.

Ranní kávu vychutnáváme na schodech terasy obrácených k východu, s panoramatem hradu Doubravka v pozadí, u večerní sklenky vína sedáváme na protější straně s výhledem na Slunce zapadající za vrch Bouřňák. Terasa se schody byla napůl přáním, napůl chytrým řešením. Chtěli jsme ji mít v rovině s obývákem a se schody do zahrady, protože na nich každý rád sedá. Kvůli tomu, že pozemek má spád na dvě strany, se zvyšovala základová deska nad úroveň terénu a výsledek je víc než vydařený.

Funkce pro klid duše

Výhodou 3D projekce před výstavbou bylo, že se veškerý nábytek vymyslel dopředu, tím pádem je každý centimetr v domě připravený na využití. Zatímco v obývacím pokoji a jídelně není kromě sezení a stolů téměř žádný nábytek, všude jinde je úložných prostorů víc než dost. Na půdě, do které se stoupá z chodby po stahovacích schůdcích, je místnost o rozloze asi 25 m² s policemi, která slouží jako sklad sezónních věcí. A například úložné prostory v zádveří jsou i po roce bydlení zatím poloprázdné.

Co se úložných prostor týká, začali jsme naivně s variantou, že nebudeme stavět garáž. Zdá se nám jako zbytečný luxus parkovat auto v místnosti, která stojí stejně nebo téměř stejně jako obývák. Technickou místnost jsme původně zvětšovali a zvětšovali, s tím, že se do ní musí vejít šest kol (Stanislav je velmi úspěšný cyklista). Na obrázku by se asi nějak vešla, ale kromě nich už nic. Takže jsme nakonec ustoupili a do přední části garáže kromě kol umístili i malou dílnu, do zadní pak saunu se sprchou a venkovní vířivku.

I s vířivkou a saunou o třetinu méně za energie

Ačkoliv tu je všechno na elektřinu, včetně sauny a trvale vyhřívaného bazénu i vířivky, energie nás stojí o třetinu méně než v původním bytě o rozloze 130 m² v činžovním domě.

V celém domě je podlahové topení. Nejprve jsme k němu neměli moc důvěru a považovali jsme je za investici navíc, ale přesvědčilo nás, že lze topit na nižší teplotu a radiátory nezabírají místo. Dnes vlastně vytápíme jen dětské pokoje, v ložnici máme raději zimu, i když s námi spí nejmladší měsíční dcera.

Pro tepelnou pohodu nám v zimě stačí přiložit dvě tři polínka do krbu a teplota rychle vystoupí na 25 - 26° C. Pak obývací pokoj postupně chladne až do rána, kdy je tu opět příjemných 21° C. V letních vedrech zase příjemnou vnitřní teplotu dobře udrží venkovní hliníkové zatmívací rolety, v pokojích málokdy stoupne teplota nad 23° C.

Článek vyšel v časopise DŘEVO & STAVBY 5/2015, připravila Agáta Jankovská, foto Martin Zeman